poezii miluji, bohužel zrovna jí doba moc nepřeje... básníků je spousta, ale málokterý básník je skutečně Básníkem...

Posloucháte písničky? Řekl bych asi, že ano. No a jejich texty jsou vlastně také poezií. Vidíte, děsila jste se poezie a pak jste přišla na to, jak se čte. Je to vlastně dost jednoduché. Musíte básně číst jako básnické obrazy a buďto ve vás něco vyvolají, nebo ne. Poezie má však sílu vyjádřit hodně a silně v koncentrované formě, pokud to čtenáře osloví. Co tím chtěl básník říci, je pitomost. To se ještě ve školách učí? Psal jsem poezii a občas ještě píšu, dokonce i tady na blogu. Ale ne o neolíbaných, neokousaných a neotřelých dívkách. Tím se té básni ale nechci posmívat. To je jen doklad toho, co jsem psal. Vás ta báseň oslovila, mě ne. Obojí je v pořádku. Kdysi velký malíř Pablo Picasso řekl, že obraz žije nejen tím, že ho malíř namaloval, ale každým, kdo ho pozoruje. S poezií je to stejné. Básník chtěl básní říci něco, ale vy v ní můžete najít něco úplně jiného. Všechny pohledy na tu báseň jsou rovnoprávné.

Hm, já se při zkoušení (ještě za komoušů) o jednom podivném českém básníkovi vyjádřil ve smyslu, že je to takový blábol, že básník nejspíš potřeboval prachy na chlast. No to bylo zle!

Třeba jste tu báseň špatně pochopil, Možná potřeboval prachy na drogy. Takže bylo správné, že jste z toho měl zle, nemyslíte?