Důležitý je ten poslední odstavec. Většina konceptů alternativních škol je stará zhruba sto let, přesto se nijak masivně neprosadily a to ani mezi privátními školami, které nejsou tak svázané rozpočty a byrokracií. Proč? Bez toho, abychom odpověděli na tuto otázku se dopředu nepohneme.

Já nejsem v tomto oboru nijak zvlášť erudovaný, ačkoli jsem si při vysoké pedagogické minimum z úcty k rodinné tradici udělal, ale v zásadě může jít o nějakou z variací na téma: za hodně peněz o trošku víc muziky. Většina alternativních škol klade důraz na individuální přístup k žákům a rozvíjení jeho přirozených talentů bez zbytečného stresu. Jejich absolventi mohou být úspěšnější než produkty státních škol (ačkoli i zde by se měl brát zřetel na to, že státní škola musí brát i ty, o které jiné školy moc nestojí, takže je v těžší situaci), ale stojí to prachy. Ve třídě, kde je 30 žáků, má učitel na každého minutu a půl, což je katastrofa, ale s pěti žáky ve třídě zase bude třeba šestkrát víc učitelů, které bude muset někdo zaplatit.