První kapitola v knížce pro desetileté kluky je o nahatých ženských

U nás i ve světě se neustále řeší, že děti nečtou. Hlavně kluci na prahu puberty. Přestože vychází neuvěřitelné množství knih, vybrat nějakou, která by zaujala žáka základní školy mužského pohlaví, je mnohdy těžký oříšek.

V roce 2015 vydalo nakladatelství Portál knihu Kouzelné tenisky mého kamaráda Percyho, jejímž autorem je švédský spisovatel a scénárista Ulf Stark, narozený za druhé světové války. Jedná se o první díl trilogie určené pro přibližně desetileté chlapce.

Přestože ve švédštině vyšla kniha v roce 1991, dokáže oslovit i dnešního čtenáře. Hlavní hrdina Ulf – povšimněte si shody se jménem autora  - má poměrně nízké sebevědomí a pocit, že se mu nic nedaří. Ve volném čase vyhledává s kamarády zábavu a bojuje se starším a silnějším bratrem.

Ze střechy kůlny pozorují nahatá prsa opalujících se ošetřovatelek z domova důchodců, skáčou před rozjetá auta a jezdí bednobouráky. Nový spolužák Percy je jiný než ostatní, umí se prát, odplivovat a ničeho se nebojí. Ulf by moc chtěl být úspěšný a statečný jako on. Percy nosí staré otrhané tenisky a jednou Ulfovi svěří, že jsou kouzelné.

„Jak by jinak bylo možný, že mi to tak jde na kladině? Proč si myslíš, že se tak skvěle umím prát? Proč jsem tak šťastnej?“

„To kvůli těm teniskám?“ divil jsem se.

„No vida, jak ti to pálí,“ prohlásil Percy.

Ulf od té doby nedokáže myslet na nic jiného. Percy to pozná a mazaně je s ním vymění za spoustu cenností. Od té doby je Ulf jako vyměněný. I Percy je najednou jinačí. Zápletka je vystavená na přijetí sebe sama, získání zdravého sebevědomí a chápání zodpovědnosti za své činy. Kniha má v sobě jisté kouzlo dětské naivity, krutosti a sobeckosti. Jasně z ní vyplývá, co se považuje za špatné a co nikoliv.

„Pak škrtl zápalkou a cigaretu zapálil. Pusa se mi naplnila kouřem jako horkovzdušný balon. „Polkni,“ vybízel mě Percy. „Prostě ten kouř spolkni.“ Poslechl jsem ho. Bylo to to nejhnusnější, co jsem kdy zažil! Žaludek se mi začal točit jako míchačka, rozkašlal jsem se a snažil se plivat, co to šlo.“

„S několika dalšími pitomci“ jde Ulf skákat před auta, ví, že miminům ještě nenarostl mozek a baví ho si z „chodidel sloupávat bílé kousky odumřelé kůže“. A díky tomu si čtenáři Ulfa oblíbí a ztotožní se s ním.

Prostřednictvím textu nahlédneme do švédského života i do duší mladých puberťáků. Nechybí nadávky typu „šnečí zadek“ či „posera“, posmívání se holkám, pšoukání, dloubání v nose, mlácení mokrými ručníky ve sprše či čtení časopisu Playboy. Až se jeden diví, co vše už by měla desetiletá děcka znát.

„Mezi komiksy byly nacpané jiné časopisy a nich byly obrázky ženských bez šatů. Měly lesklá těla a ohromná prsa. Upřeně na mě hleděly přivřenýma očima, jako by měly každou chvíli usnout. Mě se z nich také zmocnila zvláštní malátnost. Dlouho jsem si ty ospalé ženské prohlížel.“

Některé rodiče i mladé čtenáře možná kniha zaskočí, ale pokud přijde nečtecí generaci atraktivní, je přínosem. A kromě čtení si teoreticky osvojí i základy kouření, líbání a budou vědět, co najdou v porno časopise.